Kde jsou? Doma!

Os­la­vo­vat že­nu se ho­dí vždy, ne­jen v břez­nu, kde se o tom mů­že­me do­číst v ka­len­dá­ři. Že­na dá­vá, že­na be­re. Tak ji vez­mi do di­vad­la, ka­ra­fi­át si­ce sla­ví co­me­back, ale kul­tu­ra ne­vy­jde z mó­dy nikdy.

V březnu se nikoho nebojíme

Po ex­tra dlou­hé do­bě nás če­ká vý­jezd. Po­mě­ří­me sí­ly s ro­dá­ky z Val­me­zu, a pro­to­že pís­me­no A je v abe­ce­dě ja­ko prv­ní, tak má­me jas­no. Pod­po­řit a pří­pad­ně i utě­šit ale bu­de tře­ba, tak za ná­mi doj­di, jest­li bu­deš mít cestu!

Kiki

Tryskomyš. Že­na s nad­hle­dem. Že­na, kte­rá si ne­chá po­ra­dit. A ta­ky že­na, kte­rá jde do vše­ho po hla­vě. Že­na, kte­rá se ne­bo­jí říct, co chce. Že­na, kte­rá ti jen leh­kým mži­kem víč­ka jas­ně na­zna­čí, co si o to­bě mys­lí. Že­na, kte­rá da­la ži­vot dvě­ma roz­to­mi­lým chlap­cům, kte­ří ma­jí ener­gie na roz­dá­vá­ní. Že­na, kte­rá cho­dí bě­hem ma­teř­ské na bri­gá­dy, pro­to­že je­jí den ne­má 24 ho­din. Že­na, kte­rá se na ma­teř­ské roz­hod­la stu­do­vat zno­vu vy­so­kou ško­lu, pro­to­že je­jí den ne­má ani 36 ho­din. Že­na, kte­rá ne­tu­ší, po kom ty je­jí nez­krot­né dě­ti jsou. Kiki, jsou po tobě a dí­ky ti za to!

Když ji miluješ, je pořád co řešit

Ne­mu­síš být za­mi­lo­va­ná/ý, aby sis užil svá­tek sv. Va­len­tý­na. Sta­čí mít rád sám sebe a poz­vat se tře­ba na im­pro. To, že při­chá­zíš sám ještě pře­ce ne­zna­me­ná, že mu­síš i sám ode­jít! Kor když se po­dě­lí­me o své nej­lep­ší ba­lí­cí hláš­ky a ná­zor­ně ti uká­že­me, co dě­lat a co je ve vzta­hu žá­dou­cí a če­ho se jed­no­znač­ně vy­va­ro­vat. Tak doj­di, bu­de to slad­ké ja­ko po­s­led­ní čtve­re­ček tvé ob­lí­be­né čo­ko­lády!

PS: Zamilovaní vítáni.

David

David se na­ro­dil s ky­ta­rou v ru­ce. Verše a rý­my sá­zí v ryt­mu je­mu vlast­ním a je­di­ný, kdo ho mů­že hu­deb­ně do­pro­vá­zet, je on sám. Jen teh­dy to ab­so­lu­t­ně la­dí. Má srd­ce na dla­ni a rád o so­bě tvr­dí, že je ro­man­tik. Je­ho že­na se to­mu smě­je do teď, pro­to­že to Da­vid umí – ro­ze­smát tě. A ta­ky, je­ho má­ma je nej­vět­ší im­pro­fan­da na svě­tě, sko­ro vždy­cky ji naj­deš v hle­diš­ti. A je tam, i když je­jí syn ne­hra­je. Když máš ta­ko­vé zá­ze­mí, mu­síš být pros­tě do­brý člo­věk. A Da­vid je. Cy­nik, ale dobrý!

Nový rok, staré já

Jaké si to udě­lá­me, ta­ko­vé to bu­de­me mít. Což je zá­ro­veň dob­rá i špat­ná zprá­va. Něk­dy sta­čí těm špat­ným zprá­vám dá­vat úsměv­ná hes­la. Něk­dy sta­čí ne­mys­let. A něk­dy sta­čí za­jít na impro, aby svět byl opět tím skvě­lým mís­tem na ze­mi. Za­čí­ná­me pěk­ně zost­ra, be­re­me si na paš­kál no­vo­roč­ní před­se­vze­tí. Buď u to­ho s námi!

Katka a David

Nový rok sli­bu­je vždy spous­tu no­vých vě­cí – zá­žit­ky, smě­ry, ces­ty a oče­ká­vá­ní. My jsme si řek­li, že to udě­lá­me zrov­na tak a své řady jsme roz­ší­ři­li o Kat­ku a Da­vi­da. Ano, my už jed­nu Kat­ku a jed­no­ho Da­vi­da má­me, ale proč je ne­mít ješ­tě jed­nou a úpl­ně ji­né? V impro­svě­tě nej­sou žád­ní no­váč­ci a my vě­ří­me, že jim pro­pad­neš a bu­deš fan­dit stej­ně ja­ko my. Jsou to­tiž sví a skvě­le nás do­pl­ňují. 

Tak­že my jsme sta­ří, oni půj­če­ní (zdra­ví­me ostrav­skou sku­pi­nu Vývar), a kdy­by by­li mod­ří, moh­li by­chom se vzít. Ale pro­to­že nej­sou, bu­de­me spo­lu ve­se­le fun­go­vat na hro­mád­ce. A jest­li bu­deš chtít, te­be vez­me­me do par­ty ta­ky. Jen se za námi kdy­ko­liv zastav!

Pomoc, Vzpoura rolniček!

Kdo by o ad­ven­tu ne­po­tře­bo­val ru­ku na­víc? Hvěz­dy pa­da­jí, věn­ce vi­sí, cu­kro­ví se ují­dá a dár­ky člo­vě­ku ne­da­jí spát. A při­tom, nej­víc je čas trá­ve­ný spo­leč­ně, klid­ně i v by­tě bez umy­tých oken. My tě zve­me do Sta­ré Aré­ny, ta pro jis­to­tu ne­má v sá­lu ok­na vů­bec. Ať tyto svát­ky mi­lu­ješ, a ne­bo tr­píš, přijď za ná­mi. My ti tu tvo­ji brá­ni­ci do­slo­va po­cu­kru­jeme!

Eva

Eva je tvo­ři­vá du­še, má oko de­tailis­ty a ne­ko­neč­nou ná­ruč, ve kte­ré roz­ta­je kaž­dý. Umí v člo­vě­ku pro­bu­dit po­cit, že je umě­lec a že do­ká­že co­ko­liv. A prá­vě teď no­sí pod srd­cem je­žíš­ka – če­ká mi­min­ko a oprav­du má ter­mín o Vá­no­cích, což je je­den z dů­vo­dů, proč ji teď na di­va­del­ních impro­prk­nech ne­u­vi­díš. Bu­de nás jis­tit ze­za­du. Tak jí spo­lu s ná­mi přej, ať má opět a za­se dal­ší bo­ží dítě!

Przytomny, skuteczny

V Ostra­vě bu­dou pol­ské dny. A pro­to­že v kaž­dém z nás je tro­chu Po­lák, tak se v ten­to ve­čer po­dě­lí­me o ti­py a tri­ky, kam jez­dí­me v Pol­sku na do­vo­le­nou, kde je nej­lep­ší žu­rek a kde ži­je nej­ví­ce bob­rů. Přijď, sou­se­de!

All you need is…!

Jak ří­ká Sí­ma, lás­ka je krás­ná věc. A ten­hle ve­čer bu­de tak krás­ně slad­ký, že se ti zved­ne i hla­di­na cuk­ru v kr­vi. Na­štěs­tí Da­vid je di­a­be­to­log, tak­že všech­no do­bře do­pad­ne. Roz­hod­ně na­ši long­sto­ry ne­pro­pásni!

Listopadání!

Pod­zim je ve zna­me­ní evan­ge­lí­ků. Ka­ba a Sí­ma nám ote­vře­ly ten­to svět, my jsme si po x letech do­vo­li­li od­lo­žit i na­ši vnitř­ní cen­zu­ru, a na­sta­ly tak chví­le, kdy nám nic není svaté. Hře­je nás to, že nás ma­jí rádi a že se za nás obě Ko­pe­cké modlí. Tak­že jest­li je ti bl­bé cho­dit na impro do ko­ste­la, věř, že ne­mu­sí. My a na­še bláz­ni­vé ná­pa­dy jsou s tím v pohodě. A evan­ge­lí­ci taky.

Vojta?

Člo­věk, kte­rý si ja­ko prv­ní ob­jed­ná a ja­ko pos­led­ní do­sta­ne. A jest­li se na ně­ko­ho za­po­me­ne, tak je to na něj. Stan­dard­ně chy­bí na fot­kách, pro­to­že se zrov­na něk­de vá­lí a ne­bo hle­dá kšan­dy. Chy­bí na cha­tách, pro­to­že má mi­li­on ak­ti­vit. A v říj­no­vém news­lette­ru nám z pos­led­ní­ho od­stav­ce ta­ky vy­pad­nul. Tak mu vě­nu­je­me ja­ko ti­chou vzpo­mín­ku ten­to. Když jsou ty Du­šičky.

Ťuk, ťuk, otvíráme!

Da­­li jsme si na čas? Da­­li. Ale jsme zpát­ky. S pom­péz­­nos­­tí so­­bě vlast­­ní ote­­ví­­rá­­me lah­­ve a lah­­vá­­če. Dve­­ře a zám­­ky. Té­­­ma­­­ta a cha­­rak­­te­­ry. Oči a du­­ši. Sta­ře­nu a im­­pro. Aré­­na je na­še zá­kla­dna, kde se mů­že­me spo­leč­ně opět set­kat. Tak ne­­vá­­hej a utí­­kej. Pro­­to­­že my se ti hod­­lá­­me otevřít!

A jak jsme se měli?

Věz, že… Ka­ba je ofi­ci­ál­ně pa­ní dok­tor­ka. Pe­ťo­vi stá­le chut­ná pi­vo. Eva pod srd­cem no­sí mi­nin­ko. Adam se po­řád no­sí v Br­ně. Jí­ťa ma­sí­ru­je, až se z ní kou­ří. Da­vid už je tá­ta dvou dě­tí. Ki­ky je stá­le má­mou svých dvou dě­tí. Sí­ma je­dno své dí­tě ože­ni­la. Hon­za plá­nu­je změ­nit svou prá­ci. Ven­dul ji změ­ni­la. Adél la­dí svou nes­ku­teč­nou for­mu. A Te­rez­ka sla­dí ži­vot nám všem. Chceš vě­dět víc? Tak se za námi za­stav do di­va­dla!

Slunce, impro, zámeček

Moc toho za­tím ne­ví­me. Ale co ví­me ur­či­tě je, že nás os­lo­vi­la Let­ní umě­lec­ká scé­na v Po­ru­bě, aby­chom vy­stou­pi­li na po­rub­ském zám­ku. Znač si ter­mín 12. srp­na a věř, že im­pro ži­je i přes práz­dni­ny. Si­ce ne tak bu­ja­rým ži­vo­tem, ale ži­je! Pro­to hlí­dej naše veřejné kanály a těš se na nás. Pro­to­že my se na te­be tě­ší­me moc!

Ve dne hřeje slunce, v noci my

Do hor ne­bo k mo­ři? Do­ma a nebo do za­hra­ni­čí? S ban­dou ne­bo sa­mi? Le­tět ne­bo jet? Low cost ne­bo all in­clu­si­ve? Po­chy­bu­je­me, že zná­me na všech­no od­po­věď. Ale co ví­me ur­či­tě je, že nás če­ká po­sled­ní hra­ní před prázd­ni­na­mi ve Sta­ré Aréně. A rov­nou to bu­de long sto­ry. Buď u toho s námi!

Na terase je nám blaze

Opa­vo po­zor! My jsme na te­be ne­za­po­mně­li. My tě no­sí­me v srd­ci a tě­ší­me se, jak to pod hvěz­da­mi v květ­nu roz­to­čí­me. Tak­že na te­ra­se oba­le­ni čer­ván­kem a os­vět­le­ni po­u­lič­ní lam­pou ahoj a impro­vi­za­ci zdar a sí­lu. Když po­ča­sí dá, bu­de to le­toš­ní prv­ní ven­kov­ní hra­ní. A když ne, scho­vá­me se do klu­bu.

Pa

Ne­tře­ba vel­kých slov, ani ka­pes­ní­ků. V červ­nu ne­hra­je­me, je hor­ko. Člo­vě­ka to táh­ne ven, do pří­ro­dy, na de­ku, na pi­vo a ne do di­va­dla. Tak my pro­to táh­ne­me za je­den pro­vaz se zbyt­kem svě­ta a tě­ší­me se na dal­ší di­va­del­ní se­zó­nu. A ty uše­tře­né po­to­ky po­tu pak mů­že­me na pod­zim pro­mě­nit na po­to­ky slz od smí­chu. Ener­gie zů­sta­ne za­cho­vá­na, všich­ni se tě­ší, kul­tur­ní rov­no­vá­ha je na­sto­le­na.

A fajt bude!

Svobodní versus ženáči. Slunce, seno a pár facek hadra. Impro zápas, který si střihneme pravidelně jednou za rok. Dva týmy, jeden konfík, který by chtěl spojit celý svět, a jeden rozhočí, který by chtěl, aby život byl fér. 

Jsou svobodní svobodomyslnější, a nebo mají sezdaní dáno více pod čepicí? Je více odvážnější ten, kdo žije sám, a nebo ten, kdo je v páru? Kdo komu podá jako první ruku? A hlavně, pro koho zvedneš ruku ty?

Jaro

Lehká inverze. Něžné jaro. Hnojení půdy. První opálení. Deštníky a pršipláště. Vracející se čápi. Nové začátky. Hraní venku. Pšouky a ofuky. UVA a UVB. První táboráky. Nesmrtelní klíšťáci. Rašící pupeny. Vůně květin. Snění doma. Umytá okna. Nové lásky. Sliby a naděje. Myšlenky o budoucnosti. Odcházející Adam. Zpropadené Brno. Žádný apríl.